16.12.2008 .:.:.:.:. 50,1 .:. 0,0 :.: 5,1 .:. * * *
"...když je depka, jde to vždycky vzhůru" ehm, to je můj vlastní citát :-)
Měla bych rozvinout sou novou teorii spánku na kterou jsem právě přišla při cigaretě po vydatném spnkovém balíčku co mi přišel místo lehkého psychického zhroucení co jsem čeklala :-)
Prostě jsem usnula. Přišla jsem ze školy, buch a spala jsem. Deficit? Spala jsem dost, ale nesnila jsem! Teď když jsem spala, měla jsem dlooooouuuuhý sen. Nebyl ani dobrý ani špatný. Byl napínavý.
Když člověk má sen, vyrovnává si psychiku. A já ve snu odjela s dvěma našima profesorama, které teď mírně nemusím, na chatu. Takový osobní výlet. Takový na jaký bych jela spíš se svým bratrem nebo ještě spíš s Lyščákem. A byl provázen samýma situacema které by mě v normálním životě dopálili a zhuntovali a vynervyli a snad bych i sprostě nadávaa. A takyze jsem v tom snu taková byla. Ale po tom co jsem odjela čímsi mezi vlakem a autobusem omylem o zastávku dál a musela jít pěšky zpátky asi hodinu ve sněhu, po tom co jsem zjistila že nemám boty v tom sněhu a další takové chvilky, všechno jakýmsi způsobem dopadlo. Kdeže dobře! Byl to děs! Ale když jsem se probudila, veštkerá depka, veškerý přetlak, veškeré myšlenky prič.
Byli akorád 3 hodiny odpoledne, já spokojená, vyspaná jak babátko, vysněná, vybitá a šla jsem si s klídkem zapálit ven kde byla zimn modrá obloha...
Potřebuju víc spát. Potřebuju víc času na to mít sny. Asi začnu chodit spát v devět, abych se ráno budila dobrovolně jako dřív když mi bylo dobře. V to mje jádro pudla! :-) Zvuk budíku mě opravdu nepomáhá tak jako trocha adenalinu v posteli ;-D
Žádné komentáře:
Okomentovat